Na kraji města žila-byla jedna malá holčička, která vypadala trošku jinak než její spolužáci.
Měla moc dlouhé vlasy, které byly zrzavé jako slunce, také bylo zrzavé její obočí a řasy.
Ta holka ráda tančila a zpívala, proto se setkávala často se svými kamarády na malém náměstí, aby tančila a zpívala spolu.
Maminka a tatínek zrovna zemřeli a nešťastná holčička utekla z domu pryč, aby jí nenašla policie.
Proto žila holka se svou kamarádkou, která pracovala doma jako kartářka. V jejím bytě vždycky bylo plno lidí.
Jednou se setkala s jedním divným člověkem, který navštívil její kamarádku.
Ten člověk byl oblečen v drahý oblek a na jeho ruce byly zlaté hodinky, proto nevypadal jako jiní lidi v domě kamarádky.
Člověk dal něco kamarádce a rychle odešel. Holčička pospíchala na balkon, aby ho mohla lépe vidět.
Ten muž se podíval na chvilku na mladou krasnou holku a pak odjel autem pryč.
- Kdo to byl? - zeptala holka své kamarádky.
- To byl známý podvodník a podfukář! Vyloupil hodně bank a nikdo ho nemůže dostat do vězení. Nikdo ho nemůže najít, protože se skrývá pořád.
- No proč?! - vykřikla holka.
- Nevím to! Nevím... - odpověděla kamarádka.
- No chtěla bych se o tom dozvědět!
- Ne, ne, ne! To je špatný nápad! Pojd´ do ložnice, a neptej se mě víc na to!
Příští ho holčička uviděla, když tančila se svými kamarády za domem na malém náměstí. Člověk jen stál a díval se na holku. Tak to bylo několikrát.
- Proč na mě hledíš? - zeptala holka, - kdo jsi?
- Myslím, že ti tvoje kamarádka hodně o mně pověděla.
- To je pravda! Ale kamarádka nepověděla, proč jsi nepochopitelný! Jsi čaroděj?
- Ne. Proč se to chceš dozvědět?
- Chci mít také hodně peněz jako ty.
- To je moje tajemství... Ale jestli ho chceš rozluštit, musíš jít se mnou!
- Dobře, půjdu s tebou.
- Ale pamatuj si, když mně uvěříš a dozvíš se mojí záhadu, nebudeš moct dále žit s lidmi. Ale budeš mít hodně peněz jako ja!
Mladá holčička odjela spolu s tím člověkem. Ta holka podporovala toho muže a taky vyloupila banky a měla hodně peněz.
Koupila si auto a velkou bílou lod´, na které chtěla odplout s tím člověkem pryč a pak s ním žít, protože se jí ten člověk líbil.
- Pojd´me na procházku, - řekla holka, - poplujeme lodí až na horizont...
- Už je pozdní hodina... vezmi si s sebou svetr, když by ti byla zima, nebudu tě moct ohřát.
- Co se to stane...
- O půlnoci před tebou vstane osamocený přízrak, protože ja jsem už dlouho mrtvý.
- At´ to bude. Miluji tě, - řekla holka, - pojd´ se mnou!
- Víš, nejsem jako všichni. Už dlouho jsem smutný, a nemůžu milovat. Můžu ti dát jen peníze...
Holka ho neposlouchala, a políbila přízrak na studenou pusu. Za chvilku přízrak zmizel. Holka plula lodí sama moc moc dlouho. A nikdo ji už neviděl.
Ale v městě nebylo více zločinců, kteří loupili banky.